Konference: Věci mimo
| Od: | diZZy danZ |
| Datum: | 10.4.2002 10:22 |
| Předmět: | Policie radí |
> Policie české republiky
> Policie radí: Zásady úspěšného sebevraha
>
> Oběšení:
>
> Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím-li sám, nezapomenuzavřít
> plyn a otevřít okno - kdo to má pak po měsíci čuchat. Volím
dostatečně
> dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda
promění
> na distorsi kotníku. Pusu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho,
> kdo mě bude odřezávat. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit
> na půdu na trám. Židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela
> vyrážet dveře (zejména to platí u těch starejch plechovejch
> protipožárních). Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak
> skočím z okna. Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt,
abych
>
> se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo
> tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví. V přírodě se
věším
> na místě z dálky viditelném. Není nic horšího, než jeden oběšenej a
pod
> ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim v úrovni očí
znenadání
> zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování.
>
> Skok z mostu:
>
> Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a skáču v noci a
> rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s
> psychologem a policií, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný
> kafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas
> uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou
> plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel (ani havrani
> nemají času nazbyt).
>
> Zastřelení:
>
> Volím potřebnou ráži a druh střeliva - nepředimenzovávám, ale
taky
> nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším.
> Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe, tak můžu bejt
> trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit. Volím trasu z ucha
> do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady
> nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej
prkennej
> strop a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.
>
> Přejetí vlakem:
>
> Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracně odmotávat z
> nápravy lokomotivy. Volím trati s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se
> vyhýbám tratím rychlíkovým (policie má důležitější úkoly, než
sběr a
> kompletaci osob na trase Praha Havlíčkův Brod).
>
> Obecné zásady:
>
> Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc
> štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce
kriminálky
> a tudíž ji usnadním identifikaci.
>
> Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím
> podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát, odesílám
> jej doporučeně policejní složce místně příslušné dle místa
sebevraždy.
> V případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční
policie
> (pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož působnosti je konečná
> stanice vlaku, kterým se nechám rozjet). Vždy řádně popíši místo
> sebevraždy, ve složitějších případech, nebo při nepřehledném
terénu
> přiložím náčrtek.
>
> Volím takové místo, kde mě najdou, než budu smrdět, nebo
adekvátní
> jiná opatření - např. v zimě když mrzne. Volím takové místo, kam
může
> zajet osobní automobil a funebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou
> někdo tahal ještě po smrti.
>
> Nevolím různé avantgardní metody - rozpuštění v kyselině,
> převálcovaní apod. - jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní
> metody se hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.
>
[2002/1 (15)] [2002/2 (22)] [2002/3 (38)] [2002/4 (27)] [2002/5 (103)] [2002/6 (56)] [2002/7 (40)] [2002/8 (13)] [2002/9 (61)] [2002/10 (138)] [2002/11 (91)] [2002/12 (16)]