Páteční příhoda (pravdivá, stalo se mi při cestě do práce).
A je tu zase pátek. Pátek mám hrozně rád. Musím sice do práce, leč
je to vetšinou naposled v týdnu. Zkazit náladu mi může snad jen ranní
cesta
pomocí pražské městské, poněkud hromadné dopravy. Dnes tomu však bylo
jinak.
Díky záplavám, potopám a jiným přírodním katastrovám je teď v
dopravě po Praze zmatek. Místo metra jezdí tramvaje, místo tramvají
jezdí
autobusy, místo některých autobusů tramvaje a něco nejezdí vůbec. Já
jezdím
autobusem, který jezdí místo tramvaje na tramvaj, která jezdí místo
jiné
tramvaje. Ale to uvádím jen tak pro zpestření, moje příhoda s tím
vlastně
vůbec nesouvisí.
Jedu si tedy takhle v pátek ráno autobusem, který jezdí místo
tramvaje. Na jedné zastávce se otevřou přední dvěře a do autobusu
počne
nastupovati stará babička. Věk tak sedmdesát a úsměv na tváři. Jak
babička z
pohádky. Každý schod autobusu (jsou dva) ohmatá pečlivě holí, pak se o
ní
opře a schod úspěšně zdolá. Přitom se nezapomíná usmívat na řidiče.
Řidič,
vida babiččin úsměv, dospěje k závěru, že mu ta stará žena chce něco
říci.
Když babička dobude poslední schod a stane vítězně na vyvýšené
podlaze
autobusu, řidič se k ní nakloní a naslouchá. A opravdu, babička se k
němu
obrací, nabere dech a jasným veselým hlasem praví:
"Zasraný schody, do píči s celym autobusem !"
diZZy