> -----Original Message-----
> Sent: Friday, November 08, 2002 2:10 PM
> Subject: FW: Zpověď profesionála.
> Importance: Low
>
>
>
> -----Original Message-----
> Špatná zpráva: Naše vozy mizí pod rukama skutečných profesionálů
>
> Zpověď zločince
>
> Martin patří do gangu zkušených zlodějů aut. Stejně jako jeho kolegové
si
> i
> on přísně chrání soukromí. Aby také ne, vždyť jde o kšeft, ve
kterém se
> točí
> milióny. A z přepychu do přítmí policejních cel se nechce nikomu.
"Když
> jste
> dobří, za rok si vyděláte na dům a luxusní auto - legální, protože
jen
> hlupák na sebe upozorní tím, že bude jezdit v kradeném autě. Chce to
ale
> dělat tak maximálně tři čtyři roky. Pak vás začne znát hodně lidí,
začnete
> mít profláklý ksicht a je to o průšvih. Málokdo s tím ovšem skončí.
Je to
> tak lukrativní byznys, že v tom všichni vesele jedou dál," přiznává
> Martin.
> Stejně jako řádné podnikání i krádeže aut procházejí vývojem. Na
vlastní
> kůži to zná i Martin: "Kdysi to bylo živelné, z ciziny se vozilo
cokoliv.
> Dnes se krade na objednávku. Klient si přesně specifikuje, jakou chce
> barvu,
> typ, stáří, počet najetých kilometrů apod. Je to pro něj výhodné.
Chcete
> třeba posledního golfa? Auťák dostanete od zloděje za 50 tisíc korun,
> dalších 50 tisíc vás budou stát papíry a 20 tisíc klempířina, aby
fízlové
> na
> nic nepřišli. A vůz, který má cenu půl miliónu, máte za 120 tisíc."
> Zloději
> jsou přitom schopní ukrást prakticky cokoliv. Pochopitelně kromě
> automobilů,
> které u nás mají třeba jen jednoho zástupce. "Přejete si třeba
bavoráka
> 850
> CSi, který má speciální systém vstřiků? Bez problému! Oficiálně,
> zdůrazňuji
> oficiálně, tady jsou dva takové vozy, jeden má lékař na pražské
Bulovce. A
> vám, když se v branži trochu vyznáte, stačí zajít do správného bazaru
na
> pražské Skalce, zeptat se na správného člověka a on vám řekne, abyste
si
> pro
> vůz přijel v noci s liazkou." Na přímé krádeže má Martinův gang
své
> specialisty. "Je několik způsobů, jak auťák ukrást. Ty nejubožejší
jsou
> dlažební kostka do okna nebo vyháčkování, ale to dělají jen amatéři.
Čistá
> prácička je přes klíč. Automobily, které se vyráběly zhruba do
poloviny
> devadesátých let, měly klasické klíče se zoubky zvenku. Takže si
> vyhlédnete
> třeba golfa a jednoduše mu vytrhnete zámek. Jeden z kluků hlídá,
jestli
> kolem nejede policie nebo majitel. Další kluk odnese zámek do auta
opodál.
> V
> něm sedí profík, který z vlastního přineseného polotovaru klíče
udělá za
> chvíli nový. Jak dlouho to může trvat? Tak tři minuty, nejdéle. Pak
hned
> odjíždíte, samozřejmě na vlastních espézetkách a s vlastními papíry.
Je to
> v
> noci, takže když vás chytne hlídka, řeknete, že se vám prostě někdo
snažil
> dostat do auta a vyrval vám zámek. A aby policisté kontrolovali v noci
> čísla
> motoru, to jsem ještě nezažil." S novými typy klíčů, které mají
zoubky
> zabudovány do těla klíče, je to horší. "Do takových aut se jde
většinou
> přes
> centrál. Za vytipovaným vozem jede druhý, ve kterém sedí kluk se
čtečkou.
> To
> je speciální zařízení, které načte kód centrálu vyhlédnutého vozu.
Ten je
> po
> odchodu majitele upravenou vysílačkou odblokován, často i s
imobilizérem.
> A
> jste uvnitř. Startujete různými způsoby. Třeba strhnete závit spínačky
a
> nastartujete obyčejnou dvoukorunou. Nebo nafoukáte na zámek dusík,
> praštíte
> do něj a on se rozpadne. Pak stačí zručnému elektrikáři jen pár
vteřin na
> to, aby nastartoval a odjel."
>
> V hlavní roli dusík
>
> Dusíkem se překonávají také klasická mechanická zabezpečovací
zařízení,
> například zamykání zpátečky. "Vezmete dusík, který se u nás sice
nesmí
> prodávat, ale v drogeriích ho v pohodě seženete, lehnete si pod auto a
> postříkáte zamykání zespodu. Pak to lehce křupne a je to. To samé je
s
> pákou
> na volant." Přesto neplatí, že by zamykání zpátečky bylo špatnou
> investicí.
> "Jasně, když budu mít vedle sebe dvě auta, jedno se zamykáním a druhé
bez
> něj, vždy si vyberu to bez něj. Je to o počtu zabezpečovacích
zařízení,
> které je třeba překonat. Máte méně práce a jste rychleji pryč."
Jednoduchý
> prostředek - dusík - se používá i v případech, kdy je vůz střežený
na
> dálku
> bezpečnostní agenturou. "Auto musí vydat signál, musí si pípnout. A je
> naše.
> Stačí na štěnici naprat kvanta dusíku a ono to všechno popraská."
Dalším
> zařízením, které je třeba překonat, bývá alarm. "K smíchu. Vytipujete
si
> třeba bavoráka, otevřete násilím kapotu, vezmete kleště a odcvaknete
> sirénu.
> Ona si sice třikrát houkne, ale pak zmlkne. Lidé si zanadávají a je to.
> Schovávat se během sirény? Nesmysl. Čím víc se ukrýváte, tím jste
> nápadnější. Jindy je zase jednodušší nechat majitele vozu, aby si
alarm
> vypnul sám a usnadnil vám tak cestu. Stačí mu každých třicet minut
kopnout
> do kola a spustit sirénu. Garantuji vám, že majitel auta je po pár
> hodinách
> tak otrávený, že alarm opravdu vypne." A pokud jsou zabezpečovací
zařízení
> tak důkladná, že je na jejich překonání potřeba nebezpečně mnoho
času?
> "Pak
> je vůbec nejlepší mít u sebe pět tisíc a zavolat odtahovku, protože za
pět
> tisíc vám lidi odvezou, co budete chtít." Vypadá to jednoduše - pro
> majitele
> vozu téměř beznadějně. Přesto existují vozy, s nimiž mají zloději
plné
> ruce
> práce. "Špatně se krade porsche, to je špica. Oříškem jsou nové
bavoráky
> nebo subaru, to jsou dobře zajištěné vozy. Také Francouzi se v
posledních
> letech hodně zlepšili. Dříve bývali jen štítkaři - jeden štítek na
motoru,
> druhý na kastli teď přitvrdili. Zato koncernová auta Volkswagenu
včetně
> škodovek, to je v pohodě. Stejně tak mercedesy, ty jsou pro zloděje jako
> dělané." Strach mají zloději ze speciálně upravených vozů. "Třeba
systém
> SON-AUTO je pro nás velkým rizikem. To je elektronické zabezpečení,
které
> vás prostě chytne. Počká si, až zasednete za volant, a pak vás v autě
> uvězní. Má speciální úpravu skel, takže nejdou jen tak vyrazit, a
další
> vychytávky."
>
> Výbava od policie
>
> Z ulice putují kradené vozy nejrychlejší cestou do speciálních dílen.
> Transport mají na starosti nejčastěji samotní zloději, ale někdy jsou
> používány i jiné, velmi nápadité metody. "Teď byl třeba zopakován
způsob,
> o
> kterém vím už z dob povodní na Moravě. Tehdy někdo potřeboval přivézt
tři
> čorky - dva golfy a jednoho passata. A tak si vzal liazku s návěsem
bílé
> barvy, vydával se za Červený kříž a tvrdil, že veze humanitární pomoc
na
> Moravu. Myslíte, že ho někdo kontroloval? V Praze během povodní se
stalo
> to
> samé. Od Vsetína sem přijel náklaďák, který na první pohled vezl
láhve s
> vodou dobrovolníkům. Jenže pod plachtou se ukrývaly tři kradené
auťáky. To
> je skvělý nápad a ten kluk dostal za převoz 150 tisíc na ruku."
Využíváni
> jsou prý i prodejní celníci. "Teď se třeba stalo, že přes Folmavu
přejelo
> ve
> dvě ráno šest golfů těsně za sebou - všechno čorky z Německa. Pak na
plný
> plyn dojely až do Domažlic. Měla to na triku parta z pražských
Stodůlek,
> to
> je bašta pražských autařů." Když se kradený vůz dostane do
klempířské
> dílny,
> nastává práce pro automechaniky-klempíře. "Když dostaneme auto vyrobené
do
> zhruba poloviny devadesátých let, není s ním tolik práce. Nemá ještě
tolik
> ochranných prvků. S modernějšími vozy je to horší. Na autech jsou
pevné a
> plovoucí kódy. Pevné jsou neustále na stejných místech, třeba u
bavoráků
> už
> řadu let. Plovoucí kódy můžete mít kdekoliv. Ovšem pokud máte
chytrou
> knížku, neujde vám žádný detail."
> >Chytrá knížka< je manuál, který automobilka dodává policii. V knize
> jsou přesně popsány kódy všech výrobních řad včetně přesného
umístění na
> automobilu. Podle tohoto manuálu mohou kriminalisté snadno najít všechny
> kódy, včetně skrytých plovoucích, a stanovit, zda jde o čisté auto,
nebo
> čorku. Ovšem má to jeden háček: "Policajtům přišlo dvanáct knih.
Jedenáct
> z
> nich máme my, lidi od fochu." Pevné kódy z kradených automobilů se
> nahrazují
> novými, které pocházejí většinou z bouraček. "Chcete třeba změnit
číslo
> motoru u bavoráku? Jednoduše vezmete starý motor s legálním číslem, z
> bloku
> motoru vyjmete střeva a nahradíte je vnitřkem kradeného motoru. Jasně,
je
> to
> víc práce, ale nikdo vám nic nedokáže. Výhodou bavoráků totiž je, že
mají
> stále stejné bloky motorů. Avýrobní číslo je právě na nich."
Plovoucí kódy
> jsou většinou k vozu přivařeny nebo přinýtovány.1 "Šikovný klempíř
to má
> za
> chvíli hotové. Jen je problém s tím, že automobilka BMW dává do kódů
a
> nýtků
> i speciální znaky, třeba tečku se znakem BMW. Na to musíte mít výbavu.
Jak
> ji seženete? Jednoduše, z oficiálních servisů. Oni ty věci mají a po
> opotřebování je musejí vyřadit. Měli by je mechanicky zničit. A nebo
je
> mohou za 20 tisíc prodat mně. Co myslíte, že udělají?" Před zloději
> neobstojí ani vozy Škoda, mimochodem nejkradenější auto u nás.
"Škodovky
> mají asi sedm kódů. Jasně, jsou nejkradenější, ale jdou buď na
náhradní
> díly, nebo na export. Třeba fabii ukradne na ježdění jen šílenec,
protože
> to
> je aerodynamicky zmršené auto a po 30 tisících je zralé na renovaci
> spodku.
> Navíc má vyzařovák ve střeše. To je zařízení, že přejedete
čtečkou přes
> střechu a zjistíte, co je to za vůz. Je navařené zespoda na střeše,
takže
> strhnete obložení a sundáte ho, ale musíte místo něj navařit nové,
> legální,
> a to je práce navíc." Na českých silnicích jezdí podle Martina
statisíce
> kradených automobilů. Většinou jde o vozy vyrobené přibližně do roku
1995.
> "Mladší automobily se vyvážejí, protože mají tolik ochranných znaků,
že na
> domácích silnicích mohou být odhaleny. Nejčastěji se exportují do
Polska,
> i
> když tam policie po čorkách v poslední době tvrdě jde, do Ruska, na
> Ukrajinu
> a do Bulharska. To je výborná lokalita, kde se k zákazníkům chovají
> férově.
> Na autech je napsáno: Ukradeno v Německu, Ukradeno v Česku, takže
kupující
> přesně ví, kam s autem nesmí, protože by ho hned odhalili."
>
> >Čorky< i na internetu
>
> Cesta kradeného vozu do zahraničí je přitom podle Martina velmi
> jednoduchá.
> Chce to ovšem známé na celnici. "Funguje to tak, že v Čechách
ukradnete
> auto
> a chcete ho odvézt kupci třeba do Polska. Nejdříve autu opatříte
německé
> papíry. Zajdete za známým celníkem a on vám vyplní průvodku na tranzit,
že
> vyvážíte legální automobil z Německa do Polska přes naše území.
Zároveň
> složíte jistinu cla, třeba 20 tisíc. Pak auto papírově přivezete do
Čech,
> ono tady samozřejmě fyzicky stále je. U nás uděláte papírově opravu
a
> vyjedete s autem do Polska. Stát vám pak jistinu zase vrátí." S
kradenými
> automobily se přitom vesele obchoduje i na internetu. Lidé z branže mají
> dokonce internetovou schránku, na které se čorky točí jako rohlíky na
> pultech supermarketů. "Funguje to tak, že si u nás někdo objedná třeba
> mercedes. Kluci mu ho ukradnou, ale on se cukne a neodebere ho. Co s tím?
> Kluci dají popis auta i s cenou na stránky a on už se jim někdo ozve.
> Třeba
> čorkař z druhého konce republiky, který má papíry na podobné auto a
měl by
> i
> kupce." Pro člověka z ulice už není tak jednoduché koupit kradený
vůz.
> Tedy
> pokud ho nepořídí v dobré víře v autobazaru jako zcela čisté. "Musíte
mít
> nějakého známého. Každopádně než auto dostanete, docela si
zařídíte. Na
> schůzku s penězi musíte vždy sám. Jste na mobilu, do kterého vám
kluci
> říkají instrukce. Nejdříve jedete třeba do Kladna. Pak vám zavolají,
> abyste
> jel do Průhonic, pak na výpadovku na sever. Během těchto cest si vás
> oklepnou, jestli jste skutečně sám, jestli vás někdo nesleduje apod.
Až
> pak
> dojde k setkání, vy zaplatíte a dostanete klíčky a papíry. O klucích
se
> nic
> nedozvíte a jejich číslo mobilu je vám taky k ničemu. Máme ve skladu
asi
> sto
> přeplacených SIM karet s novým telefonním číslem a pětistovkovým
kupónem.
> Na
> každou akci používáme číslo, které pak hned zahodíme. Zisk z kšeftu
nám to
> bohatě vynahradí..." Krádeže osobních automobilů patří podle
odborníků k
> největší metle lidstva. Nejinak je tomu i u nás. "Jen v loňském roce
bylo
> na
> území České republiky ukradeno více než 22 tisíc automobilů. Z toho
> vyplývá,
> že každé dvě hodiny je u nás ukradeno pět vozidel," říká Jiří Popek
z
> Policejního prezidia ČR. Přesto může být alespoň malou náplastí na
> bolístku
> motoristů fakt, že počet krádeží po boomu na začátku devadesátých
let
> klesá.
> Důvodem je to, že trh se už ustálil a lidé jsou obezřetnější a
snaží se
> své
> vozy lépe ochránit. "Těžiště zájmu o kradené vozy se proto stěhuje
více na
> východ, především do bývalých států Sovětského svazu a
Jugoslávie,"
> vysvětluje Jiří Popek.
>
> Podvody s leasingem
> Pašeráci používají tři hlavní trasy. Nejfrekventovanější je
severovýchodní
> cesta - do Polska a dále pak do Běloruska, Litvy, Ruska a na Ukrajinu.
> Druhou exponovanou trasou je východní cesta - na Slovensko, odtud na
> Ukrajinu nebo do Polska. Už méně frekventovaná je jihovýchodní cesta -
> přes
> Slovensko a Maďarsko do států bývalé Jugoslávie, do Bulharska a někdy i
do
> Turecka a dál. Kriminalisté však mají signály i o dalších trasách,
> například
> přes Německo a Finsko do Ruska. Samostatnou kapitolou jsou pronájmy
> automobilů legitimním způsobem (zloděj si na falešné doklady najme
> automobil, který převeze do ciziny) a především leasingové podvody.
> Odborníci odhadují, že z celkového počtu ukradených automobilů jde
zhruba
> o
> 40 procent takových případů. To ostatně potvrzuje i člen zlodějského
gangu
> Martin. "Například většina ukradených fabií byla leasingovým
podvodem.
> Protože to je přesně typ auta, které se vám na kšeft nevyplatí
ukrást,"
> říká
> rezolutně.
>
> Deset nejkradenějších značek automobilů v ČR
>
> 1. Škoda 7868
> 2. Volkswagen 2800
> 3. Fiat 1237
> 4. Audi 1186
> 5. Peugeot 1184
> 6. Renault 1049
> 7. Ford 945
> 8. Mercedes 731
> 9. Opel 611
> 10. BMW 526
>
>
>